Campaign for receiving refugees

Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR, které sdružuje 18 nevládních organizací, se dlouhodobě zasazuje o nastavení spravedlivého azylového systému, který poskytne ochranu oprávněným uprchlíkům a umožní jim se začlenit do české společnosti.

Cílem této kampaně je kultivace veřejné diskuse o přijímání uprchlíků. V jejím rámci chceme přinášet fakta o současné situaci, upozornit na konkrétní problémy, které jsou v rozporu s mezinárodními lidskoprávními úmluvami a nabídnout konstruktivní řešení těchto problémů.

Naše podněty čerpáme z přímé práce s žadateli o mezinárodní ochranu a osobami s udělenou mezinárodní ochranou, kteří se na nás obracejí o pomoc.

Připojením se ke kampani můžete také Vy deklarovat Vaši solidaritu s uprchlíky.

Společně se zasaďme o zlepšení postojů české společnosti k uprchlíkům.

Výzvu se seznamem všech institucí a jednotlivců, kteří kampaň podpořili, předáme vládě ČR a představitelům EU.

Kontaktujte nás. Pokusme se společně o změnu.

Eva Dohnalová, policy officer

policy@konsorcium-nno.cz

 V současné době probíhá jedna z největších uprchlických krizí od konce 2. světové války. Dle OSN jenom v první polovině roku 2015 bylo na útěku kolem 59,5 miliónů lidí, přičemž se jednalo převážně o Syřany. Až 80 % z nich našlo útočiště ve své domovské zemi, ostatní odešli do druhých zemí, kde byli shledáni oprávněnými uprchlíky dle mezinárodního práva. Tito lidé opustili své domovy z důvodů ohrožení života či osobní svobody. V případě nemožnosti přicestovat do bezpečné země legálně, často volili riskantní cesty organizované převaděči, což vedlo k úmrtí mnoha uprchlíků. Jen od ledna do dubna 2015 již bylo zdokumentováno přes 1700 lidí, kteří zahynuli ve Středozemním moři.

Česká republika vzhledem k pravidlům společného evropského azylového systému není vystavena příchodu většího množství uprchlíků. I přesto se veřejná diskuse ohledně přijímání uprchlíků vyznačuje nejenom vysokou mírou neobeznámenosti s fakty, ale také nenávistnými xenofobními postoji.

Konsorcium migračních NNO oceňuje současnou pozornost EU směřující k řešení uprchlické krize a vítá také rozhodnutí vlády ČR pomáhat uprchlíkům přímo v místech konfliktu a zapojovat se jistou měrou do přesídlovacích programů.

Současně však apelujeme na představitele vlády ČR a EU, aby změnili nastavení společného azylového systému EU a azylovou politiku ČR. Je nutné v maximální možné míře zajistit faktický přístup oprávněných uprchlíků k mezinárodní ochraně a garantovat vyšší míru spoluodpovědnosti všech členských zemí EU za přijímání uprchlíků s respektem k rodinným vazbám žadatelů o mezinárodní ochranu.

Apelujeme také na všechny obyvatele ČR, kterým není situace uprchlíků lhostejná, aby nemlčeli a veřejně jasně odsoudili rasistické a xenofobní projevy.

Témata kampaně:

1. Přístup oprávněných uprchlíků k mezinárodní ochraně musí být zajištěn

Možnost podat žádost o mezinárodní ochranu je základní podmínkou naplňování účelu Úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (tzv. Ženevské úmluvy) a Zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. V rámci EU funguje společný evropský azylový systém, kde tzv. Dublinské nařízení určuje, který členský stát EU je zodpovědný za projednání azylové žádosti. Zpravidla je to země prvního vstupu uprchlíka na území EU, což jsou ve většině případů země na vnějších hranicích EU. Do ČR, která je vnitřní zemí EU a Schengenu, tak přichází naprosté minimum žadatelů o mezinárodní ochranu.

a) dodržení pravidla non-refoulement

V praxi se setkáváme s případy, kdy uprchlíci přicestují na mezinárodní letiště s platným vízem a chtějí požádat o mezinárodní ochranu a cizinecká policie jim i přesto odepře vstup na území s odkazem na hrozící obcházení zákona. Tímto jim de facto zabraňuje v jejich právu požádat o azyl.

Považujeme za nutné, aby ČR bezpodmínečně dodržovala základní zásadu Ženevské úmluvy v článku 33.1 pravidlo non-refoulement (zákaz navrácení) na své jediné externí hranici na mezinárodních letištích a učinila letištní řízení transparentní, aby nástroje správního řádu a českého práva jako jsou příkaz na místě, odepření vstupu nebo letištní víza nemohly vést k nepřijetí žádosti o mezinárodní ochranu vyslovené na mezinárodním letišti.

Mladá rodina - manželé s dvouletým chlapečkem z Afghánistánu přiletěli v červnu 2015 na letiště Václava Havla v Praze. Chtěli žít někde, kde by bylo bezpečno pro jejich malého syna. Utéct se jim podařilo pouze za pomoci převaděčů. Na letišti v Praze ale byli zadrženi policií s tím, že jejich vízum je neplatné, a že budou deportováni zpět, odkud přiletěli. Rodina strávila několik dní v tranzitní zóně letiště a nemohli letiště opustit, nemohli ale ani vstoupit do ČR. Opakovaně se snažili požádat různé pracovníky policie o azyl, ale nikdy je nikdo nevyslyšel. Po třech dnech se paní psychicky zcela zhroutila a na cizinecké policii dle slov svého manžela začala plakat, křičet a pak u ní nastala svalová křeč a nemohla se pohnout. Mezitím se příbuzný rodiny dovolal na pražskou pobočku UNHCR a o všem je informoval. Pak policisté přestali rodině hrozit deportací a rodině bylo umožněno řádně podat žádost o azyl.

1b) revize Dublinského nařízení

Je neudržitelné, aby země jako Maďarsko, Bulharsko, Polsko, Itálie, Malta měly dlouhodobě řádově o desetitisíce více žadatelů o mezinárodní ochranu než má ČR. Ta současně do těchto zemí v rámci Dublinského nařízení vrací jim příslušné žadatele, kteří mnohdy mají v ČR rodiny a jsou již integrovaní. Například Maďarsko v červnu 2015 dokonce oznámilo, že nemá kapacitu další navracené žadatele přijímat. Přitom samotné Dublinské nařízení umožňuje dle humanitární klauzule článku 17 členskému státu na žádost převzít po individuálním posouzení i případ, ke kterému není příslušný. Na takovéto individuální žádosti zatím ale ČR reaguje převážně negativně.

Podporujeme revizi společného evropského azylového systému EU, aby země na vnější hranici EU nebyly nepřiměřeně zatížené velkým počtem uprchlíků a současně aby pronásledované osoby měly zajištěno bezpečí a poskytnutí mezinárodní ochrany nejlépe v té zemi EU, v nichž se nacházejí jejich příbuzní nebo ve kterých mají vazby důležité pro úspěšnou a rychlou integraci. Podporujeme, aby ČR byla ochotná hledat bilaterálně i v rámci EU řešení směrem k efektivnímu poskytování mezinárodní ochrany pronásledovaným osobám, které povede k vyváženosti počtu přijímaných uprchlíků ve všech zemích EU s důrazem na respekt k jejich rodinným vazbám a možnost spolurozhodovat při výběru země k přemístění.

Starší manželé ve věku kolem 60 let přicestovali do České republiky v březnu 2015 z Ukrajiny, aby požádali o azyl. Jejich dům v Doněcku byl zničen při jednom z bombových útoků. V ČR mají syna s manželkou a malým vnukem, kteří všichni mají v ČR trvalý pobyt. Nejdříve si na radu syna snažili obstarat české vízum, ale česká ambasáda v Doněcku již dávno nefunguje kvůli válce a všechny termíny ve visapoint objednávacím systému na jiných českých ambasádách byly beznadějně obsazené. Podařilo se jim získat jediné vízum platné pro celou Evropskou Unii, které vydala jiná země EU. Přijeli do ČR a požádali o azyl - bylo jim ale řečeno, že budou posláni tam, kde bylo vydáno jejich vízum. Manželé se snažili žádat Českou republiku o individuální posouzení, aby mohli zůstat zde, se svou rodinou, u které by mohli bydlet a nebyli by žádnou zátěží pro Českou republiku, bylo jim ale řečeno, že této žádosti nebude vyhověno.

Otec s manželkou a dvěma malými dětmi z Kuby se ocitli v České republice v dubnu 2015. Na Kubě byl otec rodiny aktivním odpůrcem politického režimu a chtěl, aby jeho děti vyrůstaly v demokratické zemi, kde jsou dodržována lidská práva. Přicestovali nejprve do Maďarska a byli zadrženi cizineckou policií. Byli zavřeni do uprchlického tábora, kde panovaly otřesné hygienické podmínky a kde to nebylo bezpečné pro děti. Požádali o azyl, ale celé řízení probíhalo dle jejich slov převážně v Maďarštině bez tlumočení, neměli proto důvěru, že někdo podrobně posoudí jejich příběh a báli se, že budou deportováni zpět na Kubu. Rozhodli se proto utéci dále do České republiky, byli ale zavřeni do imigrační detence s tím, že budou transferováni zpět do Maďarska.

1c) posílení možností legálního vstupu oprávněných uprchlíků na území EU a ČR

Většina uprchlíků nemá možnost zajistit si cestovní dokumenty, které by jim umožnily legálně přicestovat na území EU a podat žádost o mezinárodní ochranu. Zastupitelské úřady v zemích konfliktu nefungují a v sousedních zemích je dostupnost ambasád limitovaná, stejně jako možnost získat turistické či humanitární vízum.

Považujeme za zásadní, aby ČR definovala a prosazovala na národní i unijní úrovni posílení právních možností legálního vstupu žadatelů o mezinárodní ochranu na území ČR resp. EU, aby se předešlo obchodu s lidmi a tragédiím, jaké se dějí např. ve Středozemním moři. Jako možné řešení navrhujeme zvýšení dostupnosti vydávání humanitárních víz na ambasádách evropských států, která by dotyčným umožnila bezpečně doletět do EU a zažádat na místě o mezinárodní ochranu. Dalším vhodným opatřením by mohlo být rozšíření institutu slučování rodin, skrz nějž by se otevřela cesta do EU i pro vzdálenější příbuzné osob, které již získaly status uprchlíka v některé z členských zemí EU.

Paní X. je původem z Iráku, příslušnice etnicko-náboženské komunity jezídů. Poté, co její vesnice byla před jejími zraky vyvražděna v srpnu 2014, utekla před hrozbou Islámského státu spolu se svou rodinou pěšky do Turecka. Paní K. je matkou sedmi dětí ve věku od 2 do 12 let. Společně s širší rodinou se z Turecka vydali na cestu do Evropy, kde žijí příbuzní. Vzhledem k tomu, že věděli, že cesta bude velmi nebezpečná, nechali děti s babičkou a zbytkem rodiny v Turecku. Do Bulharska přicestovali nelegálně v kufru auta. Bulharská policie je chytila a vyhrožovala jim, že pokud nepožádají o azyl, budou vráceni do Turecka. Podmínky v uprchlickém táboře byly velmi špatné. Tábor byl velmi přeplněný, pro vodu si museli chodit na záchod. Rozhodli se pokračovat v cestě, přejeli do Srbska a následně do Maďarska, kde byli také chyceni a také požádali o mezinárodní ochranu, aby nebyli vráceni do Srbska. Jejich vysněnou zemí bylo Německo, kde žijí příbuzní a kde je také velká jezídská komunita. Najednou je však na dálnici zastavila policie a odvezla je do Zařízení pro zajištění cizinců v Bělé Jezové. To, že je v České republice zjistila až tam. Policie jim sdělila, že v detenčním centru budou muset zůstat 90 dnů. Následně jim přišel papír, že budou vráceni do Bulharska. Nechápe, proč by se měla vracet do těch strašných podmínek. Nechápe ani, proč musí čekat 90 dní v detenčním centru. Za pomoci právníků její rodina podá žalobu dle Dublinského nařízení, která má zabránit jejich transferu do Bulharska. Všichni ostatní lidé v detenčním centru čekají na transfer do Maďarska, ale nikoho neodváží, postupně všechny propouští a oni odchází do Německa. Její manžel má psychické problémy, bere léky. Zajištění snáší velmi špatně. Nyní tráví celé dny čekáním v detenci. Soud po měsíci rozhodl, že rozhodnutí o transferu do Bulharska se ruší. Žalobu tedy vyhráli. Nicméně policie jim donesla papír s dalšími 30 dny v detenčním centru. Prý protože budou vyhoštěni. Kam ani kdy netuší. Paní K. tráví celé dny pouze pláčem. Jak dlouho ještě bude muset být ve vězení? Proč musí být ve vězení, když nic špatného neučinila? Co je s jejími dětmi? Paní K. netuší, že rodina v Turecku se rozhodla vydat spolu se všemi dětmi na nebezpečnou cestu do Evropy, protože po čtyřech měsících čekání, co bude dál, jim došla trpělivost. Nikdo nemá sílu to paní K. sdělit.

2. Integrace uprchlíků musí být umožněna již během azylového řízení

Dle českého Zákona o azylu by měly být žádosti o mezinárodní ochranu rozhodovány do 90 dní. V praxi je však lhůta překračována několikanásobně, ale žadatelům není během prvního roku, resp. šesti měsíců dle návrhu novely zákona, od podání žádosti umožněno pracovat. Dostávají se tak do ekonomické závislosti, která brání soběstačnému životu a integraci. Žadatelé také mají zcela minimální možnost učit se češtinu či se účastnit jiných vzdělávacích aktivit. Státní integrační program zahrnuje uprchlíky až v momentě, kdy je jim mezinárodní ochrana udělena, což může být až po několika měsících či letech. Je neefektivní a nerealistické bránit se integraci uprchlíků již během azylového řízení, jelikož průtahy ji pak značně ztěžují.

Považujeme za žádoucí nabídnout uprchlíkům možnost zapojení se do běžného života již v době azylového řízení podstatným rozšířením nabídky kurzů českého jazyka na několika úrovních pokročilosti, asistencí s dalším vzděláváním a umožněním vstupu na trh práce. Je nutné umožnit integraci a úpravu pobytu i osobám, kterým následně není mezinárodní ochrana udělena, jinak se tyto osoby dostávají do dlouhodobé pozice neregulérních migrantů se všemi riziky, která jsou s tímto postavením spojena.

Pan X. původem z Republiky Kongo vysokoškolsky vzdělaný byl doma členem politické opozici proti aktuálnímu režimu. V r. 2006 se stupňovalo ohrožení jeho života, hodně členů opozice bylo zraněných, někteří byli uvězněni a mučeni, a o některých se ani nevědělo, jestli jsou ještě naživu. I jeho rodině bylo vyhrožováno. Nějaký čas se schovával, ale pak již byl nucen ze země uprchnout. O mezinárodní ochranu požádal v ČR již v roce 2006. Dodnes nebylo jeho řízení ukončeno. Ačkoliv vyhrál soudní řízení v roce 2010 a Ministerstvo vnitra by tak znovu mělo pečlivě posoudit jeho žádost o mezinárodní ochranu, dosud stále v jeho věci nepadlo žádné rozhodnutí. Pan X. věří, že jako bývalý člen opozice bude uvězněn nebo i zabit, pokud bude nucen k návratu do Konga. V ČR se po celou dobu svého pobytu snaží integrovat, navštěvuje jazykové kurzy, naučil se českému jazyku a založil zde rodinu. Kvůli nevyřešení situaci ve věci jeho pobytu však má pocit, že jeho život jen stagnuje a nemůže žít naplno. Stále čeká, co s ním bude, aby mohl začít znovu opravdu žít, ale s postupem času a neustálým pocitem nejistoty, pramenícím z jeho dlouhodobě nevyřešené azylové situace, nedokáže věřit v budoucnost. Když se dozvídá, co dělají jeho bývalí kamarádi ze studií, má pocit, „že mu ujíždí vlak“, a že bude muset spoustu věci dohánět, neví ale, jestli to zvládne. Vyřešení pobytové situace a tím i získání pocitu plnohodnotného stabilního a bezpečného zázemí by mu konečně pomohlo zotavit se z jeho traumatických zážitků. V současné době však na získání tohoto pocitu bezpečí čeká již 9. rokem.

3. Uprchlíci nesmí být trestáni za to, že utekli ze své země bez dokumentů

Uprchlíci často opouští zemi za dramatických okolností, které jim neumožňují vyřídit si legálně vstupní dokumenty. Zákaz trestání uprchlíků pouze za nelegální vstup je obsažen i v čl. 31 Ženevské úmluvy, i přesto jsou v současné době žadatelé v ČR již při podání žádosti rutinně vězněni ve speciálních detenčních zařízeních pro migranty, včetně rodin s dětmi, traumatizovaných osob a obětí mučení. Se zadržením je uprchlíkům bez dokumentů udělován záznam do speciální databáze, který jim až na několik let znemožňuje žádat o jakýkoli typ víza v ČR nebo jiné zemi EU. Zadržováním uprchlíků je též značně ztížen jakýkoli proces následné integrace, neboť dochází k řadě negativních důsledků, např. k prohloubení prožitých traumat, k izolaci, pocitu odcizení, ke stigmatizaci uprchlíků coby společensky nebezpečných osob či jejich systematickému stavěni do pozice neregulérních migrantů.

Navrhujeme, aby uprchlíci bez dokumentů, zejména rodiny s dětmi, nebyli v průběhu azylového řízení umisťováni do detenčních či dalších uzavřených zařízení. Namísto toho navrhujeme, aby mohli být po dobu azylového řízení v otevřeném přijímacím či pobytovém středisku pro žadatele o mezinárodní ochranu.

Pan X. ze Srí Lanky přicestoval na pražské letiště v květnu 2015, aby požádal o udělení mezinárodní ochrany. Neměl platné dokumenty, a tak mu nebyl povolen vstup na území a bylo mu sděleno, že bude muset po dobu řízení setrvat v uzavřeném přijímacím středisku na letišti Václava Havla v Praze. Toto středisko je uzavřené zařízení, oddělené od okolních místností a chodeb mřížemi. Pan X. uprchl ze Srí Lanky proto, že byl obětí brutálního násilí v konfliktu mezi vládními silami a tamilskými separatisty. Na těle měl viditelné známky prožitého násilí. Přes vše, co prožil, mu byla uložena povinnost setrvat až 120 dní v uzavřeném přijímacím středisku, a až poté bude moci vstoupit na území ČR.

Paní F. je z Nigérie. Do Evropy se dostala na nafukovacím člunu z Afriky. V Itálii požádala o azyl, ale celou dobu chtěla za svým manželem do Německa. Paní F. je v osmém měsíci těhotenství. Jednoho dne se vydala z Itálie na cestu. V Rakousku se přihlásila na policii, vysvětlila, že jede do Německa, aby až porodí, mohla mít svého manžela po svém boku. Rakouská policistka koupila paní F. lístek na vlak a trochu jídla na cestu. O pár hodin později ji jiná policie ve vlaku zkontrolovala. Jak později zjistila, vlak z Rakouska do Německa jezdí přes Českou republiku. Paní F. byla převezena do Zařízení pro zajištění cizinců. Byla poslána na vyšetření k lékaři, kde jí bylo sděleno, že pokud plánuje porodit v České republice, měla by podstoupit řadu prenatálních vyšetření. Zajištěna je prý proto, že je žadatelkou o azyl v Itálii a musí být vrácena tam. Vzhledem k tomu, že je ve velmi pokročilém stádiu těhotenství, nemůže být vrácena letecky. Paní F. by chtěla být pouze se svým manželem. Doufá, že ji propustí, dříve než porodí. Neví, co bude, pokud porodí zde v České republice. Bude moci pokračovat do Německa? Bude vrácena do Itálie? Bude nadále zajištěna v detenčním zařízení pro uprchlíky v Bělé pod Bezdězem?

4. ČR se má aktivně podílet na řešení humanitárních krizí a geopolitických výzev ve světě

Oceňujeme rozhodnutí ČR finančně kontinuálně podporovat uprchlíky v zemích původu, či blízkém sousedství. Současně však považujeme za důležité zdůraznit, že ČR neplní své závazky v oblasti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce. Při vstupu do EU česká vláda slíbila poskytovat na rozvojovou spolupráci 0,33 % HDP do roku 2015. Dle odhadu za rok 2014 však dává třikrát méně. ČR by se měla také aktivně podílet na řešení humanitárních krizí vyšším využitím možnosti přímého přesídlení uprchlíků z ohrožených oblastí. Zatímco v uprchlických táborech v Sýrii a v sousedních zemích žije přibližně 9 milionů uprchlíků, česká vláda k 9.7. 2015 rozhodla přijmout v průběhu 2 let 400 uprchlíků ze zemí mimo EU a 15 syrských dětí s rodinami, o jejichž přijetí rozhodla již v lednu 2015.

Považujeme za zásadní přijímat v rámci přesídlovacích programů větší počet uprchlíků - zejména nemocné, děti a další zranitelné osoby, pro které je život v uprchlických táborech neúnosný. Současná uprchlická krize je důsledkem destabilizace zemí Blízkého východu a severní Afriky. Pro její řešení je zásadně nutné se zabývat také příčinami této situace, které mají složité globální geopolitické souvislosti. Jsme přesvědčeni, že EU a ČR musí přijmout spoluodpovědnost za růst globální chudoby a sociální nerovnosti a realizovat odpovědnou mezinárodní politiku.

Dne 1.7. 2015 zemřel Sir Nicholas Winton, který jako jedinec zachránil 669 židovských dětí z Československa před jistou smrtí v nacistických táborech. V ten samý den a i den poté se v Praze konaly demonstrace proti přijímání uprchlíků plné nenávistných projevů proto imigrantům a uprchlíkům. Symbolicky lze tuto souvislost chápat tak, že je nejvyšší čas, aby politická reprezentace ČR jasně vystoupila proti nárůstu xenofobního populismu, který byl doposud mlčky tolerován. Současně je nejvyšší čas, aby vláda ČR jednala jako respektu hodný a sebevědomý člen mezinárodního společenství a zasadila se maximální možnou mírou o záchranu lidských životů.

Kampaň podporují:

Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU)

Sdružení pro integraci a migraci (SIMI)

Poradna pro integraci (PPI)

InBáze

Multikulturní centrum Praha (MKC Praha)

Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE)

META, o.p.s. - Společnost pro příležitosti mladých migrantů

Centrum pro integraci cizinců, z.s. (CIC)

Evropská kontaktní skupina o.s. (EKS)

MOST PRO, o.p.s.

Lačhe Čhave (LČ)

Charita Česká republika

NESEHNUTÍ (NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ) svoboda – zodpovědnost – angažovanost

Slovo 21

AMIGA, z.s.

La Strada CR, o.p.s.

Poradna pro občanství, občanská a lidská práva

Družstvo HLAS

 

 

The Consortium of non-governmental organisations working with migrants in the Czech Republic, uniting eighteen NGOs, has long advocated the implementation of a just and effective asylum system to provide protection to legitimate refugees and enable them to integrate into Czech society.

The objective of this campaign is to establish requirements in view of changing the existing asylum policy and to cultivate public debate about the acceptance of refugees. We provide facts about the current situation of refugees in the Czech Republic, draw attention to particular issues that are in contradiction with international human rights conventions and propose constructive solutions to these issues.

We get our stimuli from direct work with applicants for international protection as well as with persons benefiting from international protection who turn to us for help.

You can express solidarity with refugees by supporting the campaign.

Together, let's try to improve the attitude of Czech society towards refugees.

We will address our call together with a list of all institutions and individuals who have supported the campaign to the government of the Czech Republic and to EU representatives.

Sign to support our campaign. Together, let's try to make a change.

You can add your signature at http://www.thepetitionsite.com/467/058/924/campaign-for-receiving-refugees/.

Contact person: Eva Dohnalová, policy@konsorcium-nno.cz

Today, the world is facing one of the most serious refugee crises since the end of World War II. According to the United Nations, around 59.5 million people, mostly Syrians, fled their homes in the first half of 2015. Up to 80 percent of these found refuge their country of origin. The rest of them crossed international borders and were found to be legitimate refugees under international law. These people were forced to leave their homes because their lives or personal freedom were threatened. When unable to reach the new safe country legally, refugees, like many economic migrants from poor and politically unstable countries, embarked on very dangerous trips organised by smugglers. Many of them did not survive. In the period from January to April 2015 alone, over 1,700 people were reported to have died in the Mediterranean Sea.

The Czech Republic is not exposed to a high number of refugees, given its place within the Common European Asylum System. Yet public debate about the acceptance of refugees is not only characterized by a high number of myths and misconceptions but also by hateful and xenophobic attitudes.

The Consortium of Migrants Assisting NGOs in the Czech Republic much appreciates the current attempts of the EU to solve the ongoing refugee crisis and welcomes the decision of the Czech government to help refugees directly in conflict areas and to participate to a certain extent in resettlement programmes.

At the same time, however, we also call on the representatives of the Czech and the EU governments to change the regulations of the Common Asylum System of the EU as well as the existing asylum policy in the Czech Republic. It is vital to grant real access to international protection to as many refugees as possible and to increase the common responsibility of all the EU Member States for the acceptance of refugees while taking into account the family ties of persons seeking international protection.

We also call on all citizens of the Czech Republic who are not indifferent to the situation of refugees not to be silent and to clearly and publicly denounce expressions of racism and xenophobia.

Issues of the Campaign:

1. Legitimate refugees must be granted access to international protection.

The possibility to apply for international protection is vital for meeting the objective of the 1951 UN Convention relating to the Status of Refugees (Geneva Convention) and the one of Act 325/1999 Coll., on asylum. A common asylum system is in place within the EU and the so-called Dublin Regulation determines which Member State is responsible for the examination of a particular asylum claim. Usually, the responsible Member State will be the state through which the refugee first entered the EU. In practice, this mostly means one at the external borders of the EU. The Czech Republic is an inner country of both the EU and the Schengen Area and is therefore the destination of only a minimum of applicants for international protection.

     1 a) Respecting the principle of non-refoulement

In practice, we encounter the cases of refugees who arrive at an international airport with a valid visa, wishing to apply for international protection, but are denied entry to the state's territory by the foreign police on the pretext of existing risks of circumventions. By doing so, the foreign police de facto deprives refugees of their right to apply for asylum.

It is necessary, in our opinion, that the Czech Republic respect unconditionally the principle of non-refoulement, a fundamental principle stated in Article 33.1 of the Geneva Convention, at its only external border at international airports and that it make transparent the airport procedures so that the instruments of Czech legislation, especially those related to administrative law such as administrative orders, refusal of entry or airport visas, cannot lead to the refusal of an application for international protection made at an international airport.

A young family from Afghanistan – a married couple with a two-year-old boy – arrived in June 2015 at Václav Havel Airport in Prague. They were looking for a safe place to live with their little son. They had only managed to escape from their country with the help of smugglers. At the airport, however, they were arrested by the police on the grounds that their visa was invalid and were told that they would be deported back to Afghanistan. The family then spent several days in the airport's transit zone where they were allowed neither to leave the airport nor to enter the Czech Republic. Repeatedly, they tried to turn to various members of the police with an asylum claim, they but were not granted a hearing. After three days, the lady had a nervous breakdown at the foreign police department. According to her husband, she started to cry and to shout, then got muscle spasms and could not move. Meanwhile, one of the family's relatives managed to call the UNHCR Office in Prague and informed them of the situation. After this, the police stopped threatening the family with deportation and they were allowed to make their asylum claim.

1b) Amendments to the Dublin Regulation

It is untenable in the long run that countries like Hungary, Bulgaria, Poland, Italy and Malta should get tens of thousands of applications for international protection more than the Czech Republic. Besides, the latter tends to use the Dublin Regulation to return applicants to these countries, even though they are already integrated in the Czech Republic and have their families there. Hungary, for instance, even announced in June 2015 they did not have any more capacity to receive other returned applicants. Yet the Dublin Regulation itself makes it possible under Article 17 of its humanitarian clause for a Member State to take over a case (after its examination) to which it is not competent. So far, however, the majority response of the Czech Republic to such individual applications has been negative.

We are for a revision of the existing EU common asylum system so that countries at the external borders will not burdened with an excessive number of refugees and so that persecuted persons will be guaranteed safety and provided international protection, preferably in the very Member State where they have their relatives or ties that help them with their successful and fast integration. We wish the Czech Republic to be willing to look for solutions, both bilaterally and within the EU, in the field of effective granting of international protection to persecuted persons in view of a balanced situation as to the number of refugees received by all the EU Member States. Refugees' family ties and preferences should be considered in the choice of the country of relocation.

An elderly married couple in their sixties travelled to the Czech Republic from Ukraine in March 2015 to seek asylum there. Their house in Donetsk had been destroyed in a bomb attack. They already have a son in the Czech Republic together with his wife and their grandson, all of them having permanent residence there. They first tried, at their son's advice, to acquire a Czech visa. However, the Czech Embassy in Donetsk had stopped working long before because of the war and all dates in the Visa Point appointment system at other Czech embassies were desperately full. They eventually succeeded in obtaining only one visa, delivered by another Member State and valid for the whole EU. They arrived in the Czech Republic and applied for asylum but were told they would be sent to the state which had delivered their visa. The couple tried to ask the Czech Republic for an individual examination of their case so that they would be allowed to stay and live with their family while being no burden for the country, but they were told that their request could not be granted.

A father from Cuba with his wife and their two children turned up to the Czech Republic in April 2015. In Cuba, the father was an active opponent of the country's political regime and wanted his children to grow up in a democratic country that respects human rights. They had first travelled to Hungary, where they were arrested by the foreign police. They were interned in a refugee camp with appalling sanitary conditions where it was not safe for the children. They applied for asylum but the procedure, they say, took place completely in Hungarian, without an interpreter. They did not have confidence that someone would examine their case properly and feared a subsequent deportation to Cuba. Therefore, they decided to escape further to the Czech Republic, but they were arrested and put into a detention centre for immigrants to be transferred back to Hungary.

1c) Reinforcing the existing possibilities for legitimate refugees to legally enter the territories of the EU and the Czech Republic

Most refugees do not have the possibility to procure travel documents entitling them to enter the EU territory legally and apply there for international protection. Embassies based in countries with ongoing conflicts do not work while the availability of embassies in neighbouring countries is limited, as is the possibility to acquire a tourist or a humanitarian visa.

We consider it vital that the Czech Republic define and promote, at both the national and the EU level, a reinforcement of legal possibilities of applicants for international protection to legally enter its territory, more precisely the territory of the EU, in order to prevent human trafficking and tragedies like those taking place in the Mediterranean Sea. We propose, as a possible solution, to reinforce the delivery of humanitarian visas by embassies in European countries. This would make it possible for applicants to fly to the EU safely and apply for international protection there. We also think it would be helpful to further support family reunification, which would make it possible for distant relatives of those persons who have already acquired the status of refugee in one of the EU Member States access to Europe.

Mrs. K comes from Iraq. She is a member of the ethnic and religious Yazidis community. When her village was exterminated before her very eyes in August 2014, she and her family left on foot for Turkey to flee the ISIS threat. Mrs. K is the mother to seven children ages two to twelve. Together with a broader family, they left Turkey and set off for Europe where their relatives live. Knowing the journey would be very arduous, they left the children in Turkey with their grandmother and the rest of the family. They travelled to Bulgaria illegally, in the trunk of a car. The Bulgarian police caught them and threatened to return them to Turkey if they did not apply for asylum. The conditions in the refugee camp where they were interned were very bad. The camp was very crowded and they had to get water from the toilet. They decided to continue their journey. They went to Serbia and then to Hungary where they were also caught and also applied for international protection so that they would not be returned to Serbia. Their dream country was Germany, where they have relatives and where there is a big Yazidis community as well. But the police arrested them on the motorway and took them to the Facility for Detention of Foreigners in Bělá Jezová (Central Bohemia Region). It was only there that Mrs. K found out she was in the Czech Republic. The police told them they would have to stay at the detention facility for 90 days. Subsequently, they received a piece of paper announcing that they would be returned to Bulgaria. Mrs. K does not understand why she should go back to those horrible conditions, nor does she understand why she has to wait for 90 days in a detention facility. Helped by lawyers, her family has brought an action under the Dublin Regulation to prevent their transfer to Bulgaria. All the other people at the facility await their transfer to Hungary but nobody has been taken away. As time has passed, these people have all been released and they have left for Germany. Mrs. K' husband has mental problems and takes medication. He has a very hard time enduring life in detention. After a month, the court annulled the original decision of their transfer to Bulgaria. They ended up winning their case. However, the police soon delivered another piece of paper ordering them to stay for another 30 days at the facility, after which time they were told that they would be expelled. They have no idea to where or when. Mrs. K spends whole days crying. How long will she have to be in prison? Why does she have to be in prison when she hasn’t done anything bad? What is going on with her children? Mrs. K does not know if her family in Turkey has decided to embark on a dangerous journey to Europe with all the children because they ran out of patience after four month of waiting and uncertainty. Nobody has the courage to tell Mrs. K.

2. Refugees' integration must be made possible as early as feasible during the asylum procedure.

The Czech Act on Asylum stipulates that applications for international protection should be processed within 90 days. In practice, however, this period is often exceeded multiple times; meanwhile applicants are not allowed to work during the first year (or the first six months under the present drafted amendment) from the submission of the application. Thus, applicants become economically dependent, hindering their self-sufficiency and integration. They also have a very limited possibility to learn Czech or to take part in other educational activities. The State Integration Programme only takes care of refugees once they have been granted international protection, which can take several months or years. It is ineffective and unrealistic to prevent refugees' integration during the asylum procedure, as any delays make integration more difficult later.

It is desirable, in our opinion, to give refugees the possibility to integrate into everyday life as early as feasible during the asylum procedure by extending considerably the existing offer of Czech courses at several levels, by assisting them in their further education and by making it possible for them to enter the labour market. It is also necessary to allow integration and changes to the residence status for those who are not granted international protection. Otherwise, these persons are burdened with the long-lasting position of illegal migrants with all the risks that status entails.

Mr. X, a university graduate from the Republic of the Congo, was a member of the political opposition against his country's current regime. In 2006, his life was in danger. Many opposition members had been hurt. Some of them had been imprisoned and tortured while others were missing. His family was threatened as well. He went into hiding for some time but was eventually forced to flee the country. He applied for international protection in the Czech Republic in 2006. Today, the procedure is still under way. Although he won his case in court in 2010 and the Ministry of the Interior should therefore reassess his application properly, no decision has been made in his case so far. Mr. X believes that as a former opposition member he will be imprisoned or even killed if he is forced to return to the Congo. Since the beginning of his stay in the Czech Republic, he has been trying to integrate. He has been attending language courses, he has learned the Czech language, and he has started a family here. But because of the unresolved situation in the matter of his residence status, he feels like he is stuck and cannot live a full life. He keeps waiting to start living for real again, but as time passes, his feeling of insecurity related to the unresolved asylum situation keeps growing and he is no longer able to believe in the future. When he learns about his former university friends and their lives, he feels like “his life is slipping through his fingers” and he is falling behind in many things. He does not know how he will manage. Resolving his residence status and acquiring the feeling of a stable and safe background would finally help him to recover from his traumatic experience. Now, he has been waiting for almost nine years.

3. Refugees must not be punished for fleeing their country without documents.

Refugees often leave their country in drastic circumstances that make it impossible for them to procure legally the documents necessary for entering the EU. Even though the prohibition of punishing refugees merely on the grounds of an illegal entry into a country is part of Article 31 of the Geneva Convention, applicants in the Czech Republic – including families with children, traumatized people and victims of torture – are routinely imprisoned in special detention facilities for migrants at the very moment of submitting their application. Refugees who are arrested without documents have their names recorded in a special database, and it is impossible for them to apply for any type of visa for the next couple of years, either in the Czech Republic or in any other EU Member State. The arresting and detaining of refugees also make the process of their further integration very complicated as they lead to a whole series of negative consequences, such as the deepening of existing traumas, isolation, a feeling of insecurity, the stigmatisation of refugees as socially dangerous persons or putting them systematically into the status of irregular migrants.

We suggest that refugees without documents, especially families with children, should not be interned in detention or other closed facilities during the asylum procedure. Instead, we suggest that they should be allowed, during this time, to stay in an open reception or residential centre for applicants for international protection.

Mr. X is from Sri Lanka. In May 2015 he travelled to Prague airport to apply for international protection. He did not have valid documents and therefore was not allowed to enter the Czech territory. He was told that he would have to stay in a closed reception centre at Václav Havel Airport for the time of the procedure. This centre is a closed facility, separated by bars from surrounding rooms and corridors. Mr. X fled Sri Lanka because he was the victim of brutal violence unleashed by a conflict between government forces and Tamil separatists. His body showed visible signs of the violence he had experienced. Despite all he has been through, he is obliged to stay up to 120 days in a closed reception centre before being allowed to enter the Czech territory.

Mrs. F comes from Nigeria. She travelled to Europe from Africa in a rubber boat. She applied for asylum in Italy, but she wished to go to Germany where her husband lives. Mrs. F. is in the eighth month of pregnancy. One day, she set off from Italy. In Austria, she went to see the police and explained to them that she was on her way to Germany so that she would have her husband by her side for the birth. An Austrian police woman bought Mrs. F a train ticket and some food for the trip. A few hours later, another police unit checked her on the train. As she was later to find out, the train from Austria to Germany crosses the Czech Republic. Mrs. F was taken to the Facility for Detention of Foreigners. She was sent for a medical check up where she was told that if she was planning to give birth in the Czech Republic, she would have to undergo a series of prenatal exams. The authorities justify her detention by saying that she is an asylum-seeker in Italy and therefore has to be returned there. Given her very advanced stage of pregnancy, she cannot return by plane. The only thing Mrs. F wishes is to be with her husband. She hopes to be released before the birth. She does not know what will happen to her if she gives birth here in the Czech Republic. Will she be allowed to continue to Germany? Will she be returned to Italy? Or will she continue to be held in detention in Bělá pod Bezdězem?

4. The Czech Republic should be active in finding solutions to global humanitarian crises and geopolitical challenges.

We appreciate the decision of the Czech Republic to provide regular financial support for refugees in the countries of their origin or in these countries' close neighbourhood. At the same time, however, we think it is important to point out that the Czech Republic is not fulfilling its commitments in the field of humanitarian aid and development cooperation. When the country was entering the EU, the Czech government committed itself to contribute 0.33 percent of the country's GDP to development cooperation through 2015. Yet estimates from 2014 say it has been contributing one-third that amount. The Czech Republic should also actively participate in resolving humanitarian crises by increasing the number of refugees directly resettled from conflict areas. While there are around 9 million refugees living in refugee camps in Syria and neighbouring countries, the Czech government decided on 9 July 2015 to receive 400 refugees from countries outside the EU in the course of the following two years, together with fifteen Syrian children and their families whose reception had already been decided in January 2015.

In our opinion, it is essential to receive more refugees within resettlement programmes, especially children, ill people and other vulnerable persons for whom life in refugee camps is unbearable. The present refugee crisis is the result of a destabilization of countries in the Middle East and North Africa. In order to resolve the situation, it is also vital to deal with its complex geopolitical context. We are convinced that the EU and the Czech Republic have to accept part of the responsibility for the growth of global poverty and social inequalities and implement responsible international policies.

1 July 2015 marked the death of Sir Nicholas Winton, an individual who saved 669 Czechoslovak Jewish children from a certain death in Nazi camps. On the very same day and the day after, demonstrations against the receiving of refugees, full of expressions of hatred against refugees and immigrants, took place in Prague. Symbolically, this can probably be interpreted as a signal for political representation in the Czech Republic to clearly denounce the growth of xenophobic populism which has so far been silently tolerated. It is also high time that the Czech government act as a respectable and self-confident member of the international community by doing its maximum to save human lives.